Práce bylo dost, přišel čas zpomalit.

Začal advent a to je doba, kterou vnímám jako čas určený k rozjímání. Práce a tvoření bylo po celý rok dost, proto je tento článek věnovaný nikoliv tomu, jak se vyvíjet a co se naučit, ale tomu trochu zpomalit. 

V průběhu celého roku není čas důkladně reflektovat vše, co se okolo nás a v nás během pracovního nasazení děje. Prostě děláme, co je třeba, od rána do večera, od pondělí do pátku (někdy i do neděle) a snažíme se zvládnout všechny úkoly. Na nádech a zastavení moc času není. Vše se víří, točí, vyvíjí, plyne a zahřívá. V čase adventu bychom však mohli využít naskytující se příležitost pro zpomalení, zklidnění, ochlazení – jemný tichý nádech oproti udýchanému funění celoročního běhu.

Chvíle ticha pomáhá získat nadhled a lepší kontrolu nad směrem, kterým se ubírá ta každodenní, nikdy nekončící aktivita. Zde je pět otázek, které je zajímavé si ke konci roku položit. Je příjemné pustit si k nim klidnou hudbu a být o samotě. A abych vás v tom nenechala, vařím si čaj, balím se do deky, aby mi v chladném prosincovém dni bylo útulno, a zamýšlím se nad svými odpověďmi. Najdete je u každé z otázek.

1. Co mi letos dělalo radost?

Říct si alespoň tři věci, které člověka uplynulý rok při práci potěšily, pomůže se zase o kousek lépe poznat. A třeba si té radosti v příštím roce naordinovat vědomě zase o něco víc.

Má odpověď: Mě překvapilo zjištění, že radost nezažívám díky výkonům, třeba díky tomu, co zvládnu, nebo získám, ale v lidských momentech. Když mi přijde na konci spolupráce email „Karlo, děkuji za vše.“. Když mi někdo řekne, že mu má práce ulehčuje život. Nebo když mi přijde zpráva na Instagramu, že moje kresbička někomu zlepšila den.

2. Co mi letos nedělalo radost?

Ještě víc, než co člověka těšilo, napoví to, co ho netěšilo. U téhle otázky je dobré zapomenout na „měl bych“ („Tuhle věc nesnáším, ale měl bych jí dělat.“) a soustředit se jen na vlastní skutečné pocity. Když je totiž tahle otázka upřímně zodpovězená, pomáhá sloupávat ze sebe očekávání, která na sebe klademe my sami i které na sebe necháme klást okolím. Zbavit se každé vrstvy nánosu znamená odstranit ze života věci, které zbytečně děláme navíc. A také přibližovat se postupně své vnitřní síle, intuici a schopnosti jít vlastní cestou, tlaku okolí navzdory.

Má odpověď: Věci, které mi nedělají radost, si v většinou vytvářím sama. Spěch, přísnost sama na sebe, málo času na to, co mě samotnou těší. Pokud je něco zvenčí, co mi letos nedělalo radost, jsou to lidé, kteří plýtvají mým časem. Musím na ně být přísnější.

3. Když srovnám sebe dnes a sebe loni v prosinci

Čas kvapí a rok uteče tak rychle, že si říkáme „To už je tak dlouho? Přijde mi to jako včera!“ Tahle iluze je způsobená tím, že se soustředíme na práci a na všechno tvoření, vývoj, vydělávání, žití nebo přežívání. Ani si pak nevšimneme, jak jsme se posunuli. Teď je tedy čas si to uvědomit, a nabrat tak sílu pokračovat ve svém úsilí dál.

Má odpověď: Oproti loňskému roku mám už jen samé příjemné, nevyčerpávající spolupráce. Podařilo se mi za poslední rok výrazně vylepšit svoje hranice, zbavit se upírů, a dovolit si odmítnout lidi, kteří mi rovnou nesedí. 

4 | Co mě letošní rok naučil?

Jeden z nejcennějších momentů našeho každodenního snažení je získání zkušeností. Ty se totiž nedají načíst ani koupit. Člověk si je musí zažít a odpracovat. Byla by škoda si neuvědomit, jaké zkušenosti přinesl uplynulý rok.

Má odpověď: Pochopila jsem, že není dobré odkládat život na potom. Že není dobré odsouvat rodinu, přátele a hlavně sebe na chvíli, až bude hotovo. Hotovo nebude nikdy, a tak je důležité žít tady a teď a radovat se z toho, co je.

5. Proč dělám to, co dělám?

Nejdůležitější otázka ze všech. Vědět, proč děláme to, co děláme. Za co směňujeme čas, který nám byl dán, svou životní sílu a energii. Někdy člověka zaskočí, jak těžké je formulovat odpověď. Někdo vidí motivaci k práci v tom, že zajistí materiálně sebe a své blízké, někdo touží po uznání, někdo pracuje podle toho, že chce co nejméně stresu a co nejvíc pohodlí. Žádná odpověď není špatná nebo správná. Jediné, co musí, je být upřímná.

Má odpověď: Já mám tři důvody, proč dělám to, co dělám. Za prvé mě to baví. Od velikých projektů až po letáček pro oslavu malého syna mé kamarádky, dělám všechno se stejným zápalem pro to najít řešení. Za druhé, nemůžu jinak, protože já a autority nebyla nikdy dobrá kombinace, a tak jsem raději sama, abych nemusela nikoho poslouchat. A za třetí, svoboda. Žádné vazby, žádné dlouhodobé závazky, žádná moc nad mým životem v rukou kohokoliv jiného. To je to, za co směňuji své úsilí já.

Máte čas se o adventu zastavit? Co vidíte, když se ohlédnete za nestandardním rokem 2020? Napište mi do komentářů.