Svět je posedlý výkonem a kvantitou, produktivita ale může mít různé podoby.

Každý den vyjde nespočet článků, ve kterých se dočtete o 2 myšlenkách, které vám brání využít naplno svůj potenciál, pěti způsobech, jak toho stihnout víc, deseti tipech, jak zvládat vstávání v 5:30, čaji yerba maté, který dodá ještě více energie, než káva, a life hacku, díky kterému začnete den úspěšně. Úspěch, produktivita, pozitivita, mantra současnosti. Tohle článek je pro všechny, kteří z toho mají (možná tak trochu tajně) osypky.

Abych začala rovnou uvedením věci na pravou míru, název článku je samozřejmě přehnaný. Problém není v produktivitě. Problém je v tom, jak si společnost produktivitu představuje, v tom, jak tuhle představu reprodukuje, a jak jí nutí svým členům.

Celý západní svět si velice cení práce. Mít málo času je žádaný znak určitého společenského statusu. Dát najevo, že máte moc času, budete podezřelí z lenosti nebo neúspěchu.

Celý západní svět si velice cení práce. Mít málo času je žádaný znak určitého společenského statusu. Dát najevo, že máte moc času, budete podezřelí z lenosti nebo neúspěchu. Jen hezky aktivně!

Druhá věc je, že jsme vedeni k tomu využít co nejvíc možností, které první svět nabízí. Můžeme všechno, takže vybrat si jednu věc znamená nevybrat si druhou. To ale nechceme, co když ta druhá věc bude lepší, ale my to nezjistíme! Co s tím? Přeci stihnout všechno. Pracovat. Bavit se. Cvičit a běhat. Vidět výstavu a naučit se něco nového v nějakém kurzu. Víc jazyků. Víc dovedností. Víc zkušeností. Víc názorů. Víc zážitků. Být oblíbený, krásný, pozitivní. Jen kupředu!

A třetí věc, už nežijeme v závislosti na světle, ani na ročním období. Pamatuji si na reklamy na obchody Billa, které říkaly, že neděli můžete mít každou půl hodinu. Jak přesné vyjádření současného lineárního uvažování, ve kterém se události neopakují v intervalech, které jim byly dány, ale mohou nastat kdykoliv, čímž se zodpovědnost nad využitím času přesouvá do rukou každého jednotlivce. A společnost vytváří tlak, ať ten čas, co mu byl dán, využije naplno. Aktivně, kupředu, lineárně.

Kdo nehraje podle těchhle představ či pravidel, musí si to obhájit, nebo má ve hře handikep. Kdo má moc času, kdo nedělá maximum toho, co může pro to, aby se rozvíjel, a kdo chce mít v neděli neděli a o dovolené volno, tomu se jedni diví, a druzí mu říkají „Ale takhle to přece nechodí.“ Vtip je ale v tom, že chodí! Protože to, co jsem tady vyjmenovala, představa aktivity, neustálého vývoje či pohybu vpřed, a linearity času, je právě jenom představa.

K čemu celý tenhle úvod? Pro tohle: kdo svůj pracovní (ale i osobní) život řídí podle toho, co jsem popsala výš, a dělá to vědomě, protože mu to vyhovuje, ten dělá dobře. A kdo to nedělá, protože cítí, že mu to nevyhovuje, ten dělá taky dobře. Zamyslet by se měl ten, komu to není příjemné, ale dělá to, protože „tak se to přeci všude říká a píše.“ Jde zkrátka o to rozhodnout se svobodně. Svoboda není o výběru limonády podle typu osobnosti, jak hlásají reklamy, co nutí lidem představu, že být sám sebou je něco, co jde koupit v automatu. Svoboda je o informaci, že to, jaké významy přikládáme světu okolo sebe, je do velké míry v naší moci.

Ukončuji tedy tenhle sáhodlouhý úvod a článek přejmenovávám na:

5 způsobů, jak být produktivní podle sebe

Zde je pět uklidňujících bodů, které dodají sílu nastavit si svůj pracovní svět tak, aby se nám v něm žilo dobře. Protože každý jsme jiný, takže unifikovaná představa úspěšnosti a produktivity není správná. Někdo udělá hodně věcí za pár hodin a zbytek dne má volno, někdo udělá méně věcí za víc hodin, ale tolik volna nepotřebuje. Řídit se radami, jak být dvakrát produktivnější, zkrátka není jedinou správnou cestou.

1. Vypnout notifikace a nebýt tolik online

Drobnost, která funguje. S každou notifikací člověk po jejím prohlédnutí totiž opět spadne do newsfeedu. A scrolluje. A srovnává. Vypnutí notifikací tak zabrání tomu, aby člověk byl stále na svém smartphonu. A také tomu, aby podléhal iluzi, že to, co na displeji vidí, je realita.

via GIPHY

2. Ptát se sám sebe: Vyhovuje mi to?

Měl bych, musím, takhle to nefunguje, takhle se to dělá. Myšlenkový plevel, který zabraňuje tomu, abychom viděli to, co opravdu chceme. A to je špatně, protože to, co člověk v hloubi duše chce, je pro něj také to nejlepší. Takže každé „Měl bych“ nahraďte otázkou „Vyhovuje mi to?“. Ale pozor, tohle není návod na to jak nedělat věci, co nás nebaví. Někdy nás něco nebaví, ale děláme to proto, abychom celkově mohli dělat to, co nám vyhovuje.

3. Vidět život cyklicky, ne lineárně

Život není úsečka ohraničená narozením a smrtí a směřující jen vzhůru a vpřed. Je to křivka plná vzestupů a pádů, stagnací i růstů, odpočinku a aktivity. Tahle období se opakují, takže když nám to funguje, je třeba moc neulítnout, protože to nebude na věky, a když to nefunguje, můžeme nalézt sílu ve vyhlídce, že co jde dolů, půjde jednou zase nahoru.

4. Nenechat si vnucovat názory okolí

Tohle je obzvlášť těžké, protože jsme společenští tvorové a chceme, aby nás ostatní měli rádi, souhlasili s námi, a abychom se jim líbili. Jenže posloucháním okolí se mu stejně nezalíbíme. Zato životem uspořádaným podle sebe si k sobě postupně přitáhneme podobně smýšlející lidi, takže ve výsledku v té skupině, kde nás budou mít rádi a kde budeme oblíbení, nakonec skončíme.

via GIPHY

5. Uvědomit si, že je to volba

Některé věci si v životě nevybereme. Nemoci, smutné události, nebo lásku. Ale to, jak budeme přistupovat k práci a ke své síle formovat svět okolo sebe, je jen na nás. Je to naše volba.

Takže kdybych to měla shrnout do jedné věty: buďte produktivní, ale podle sebe 💪 Děkuju za přečtení článku, a napište mi do komentářů, jak vnímáte tlak na výkon vy. Budu se těšit zase brzy 👋