Internet používáme všichni, ale skoro nikdo mu nerozumí. Pár věcí by přitom měl vědět každý. Pro svoje vlastní dobro i pro dobro světa.

Jako si mnoho lidí myslí, že čtení článků nahradí studium medicíny, a poučují doktory o tom, co v léčbě funguje a nefunguje, tak se snad ještě větší množství lidí domnívá, že to, že je internet dostupný každému, a všichni mají počítač a mobil, z něj dělá cosi banálního. Z toho vznikají problémy: lidé podceňují rizika a hrozby, myslí si, že to, co dělají programátoři, kodéři, síťaři, webmasteři a další, by zvládli sami, kdyby na to měli čas, a tváří se pochybovačně, netrpělivě a nadřazeně, když odborníkovi nejde nějaká chyba rychle vyřešit.

Lidé podceňují rizika a hrozby, myslí si, že to, co dělají programátoři, kodéři, síťaři, webmasteři a další, by zvládli sami, kdyby na to měli čas, a tváří se pochybovačně, netrpělivě a nadřazeně, když odborníkovi nejde nějaká chyba rychle vyřešit.

Neznalost neomlouvá a protože všichni tak nějak tušíme, jak funguje auto, měli bychom tušit i jak funguje něco, co změnilo celý svět a bez čeho se náš životní styl jak ho známe, neobejde. Proto jsem stručně sepsala ty nejnutnější věci, které by pomalu měly patřit k základnímu vzdělání.

1. Co je vlastně internet…?

Internet není žádná kouzelná krabička, vysílač, vlny, ani nic podobného. Jde o celosvětovou síť zařízení (World Wide Web), které mezi sebou vzájemně komunikují prostřednictvím protokolů. Abyste si mohli ráno u kafe zobrazit svůj oblíbený zpravodajský server, je k tomu kromě jiného potřeba celých sedm vrstev řešících konkrétní technické a převodní operace; pro běžného uživatele není podstatné je znát, ale je dobré vědět, že než se z elektrického impulsu na první úrovni přenášeného optickým kabelem stane článek, který se zobrazí na vašem smartphonu díky úrovni sedmé v určitých barvách a s patřičnými obrázky, je k tomu zapotřebí vysoce sofistikovaného sedmiúrovňového systému.

via GIPHY

Co si z toho vzít? Že internet je vrchol technologie, a to že je nám všem snadno dostupný, mu na složitosti nic neubírá.

2. Jak funguje prohlížeč

„The button for the internet!“ neboli prohlížeč, je aplikace, která je vstupní branou do celé sítě. A funguje tak, že přijímá informace ze serverů a podle nich zobrazuje patřičný obsah. Web je dlouhatánský kód s návodem, jak ho má prohlížeč vykreslit; jaké pozadí, jaké barvy, jaké písmo, jaké obrázky, jaký text, jaká videa, jaké animace – jak je to dohromady poskládané a kde to vzít. Je uložený na serveru a když ho prohlížeč zavolá, musí se spolu nejdřív skamarádit; seznámit se, prověřit se, a pak si vyměňovat informace. Je to složitý dialog vyžadující spousty protokolů.

Co si z toho vzít? Že zobrazení webu je o vztahu mezi prohlížečem a serverem, přičemž obě strany mají širokou škálu možných parametrů a obě jsou plné proměnných, což vede ke konfliktům – s těmi je možné setkat se prakticky denně.

3. Lidská a nelidská aktivita

Teď vytáhnu loňské číslo, ale nevadí, pro naše účely to postačí – okolo 60 % veškeré aktivity na internetu není lidského původu. Tak to alespoň bylo před rokem, a určitě se to nesnížilo. O jakou aktivitu tedy jde, když ne o lidskou? Jde o aktivitu botů, neboli programů, které mají plnit konkrétní úkoly – užitečné, i škodící. Někteří pomáhají vyhledávačům najít váš web, jiní chtějí ukrást hesla, adresy, uživatelská data a tak dál.

Co si z toho vzít? Že heslo „Heslo123“ prolomí každý zlý bot, a pak vám to bude líto. Nemyslete si, že lidé jsou jediní, kdo vám chtějí na internetu něco provést.

4. Zabezpečení

Když jsem psala o tom, že zobrazení webové stránky je o dialogu mezi serverem, na kterém je web uložen, a prohlížečem, musím zmínit riziko odposlechu toho dialogu třetí stranou. Kým a proč už víme – nějakým programem (nebo osobou) usilujícímu o data. Takovému odposlechu má zabránit šifrovaná komunikace; weby, které jí šifrovanou nemají, poznáte podle nápisu „Nezabezpečeno“ vedle adresy webu. Na takových stránkách není dobré nic vyplňovat ani na ně nic psát nebo vkládat. Zabezpečený web poznáte podle zeleného zámečku vedle adresy – z něj je mnohem těžší odposlechnout, jaké informace si váš prohlížeč se serverem vyměňují. A věřte, že leckdy to jsou informace cenné.

Co si z toho vzít? Jako uživatel si všímejte, zda web je nebo není zabezpečen. To, že to není banalita, vám může potvrdit i fakt, že sám Google weby bez zabezpečení ve vyhledávání znevýhodňuje. A jako klient zabezpečení pro svůj web od svého webmastera chtějte.

5. Kapitola sama pro sebe: Internet Explorer

…už se od ledna 2016 nedoporučuje používat, protože jej sami jeho vývojáři přestali podporovat. To znamená, že je plný bezpečnostních děr, na modernějších webech nezvládne zobrazit spoustu prvků, nenačítá správně fonty, je pomalý, je to zkrátka prohlížeč, který už to má za sebou. Kdo se nemůže vzdát modrého éčka na své ploše, ať vystřídá mrtvý Explorer za jeho potomka Edge. Musela jsem sem tenhle bod zařadit, protože mnoho lidí Explorer z letitého zvyku stále používá. Nejen běžní uživatelé, ale i někteří vývojáři (například někteří z těch, co dodávají řešení různých státních zakázek, ehm…) Explorer ve svých manuálech vyloženě doporučují, čímž své klienty matou. Tady pomůže jen osvěta – když budou uživatelé informovaní, budou svůj přístup muset překopat i líní vývojáři.

via GIPHY

Co si z toho vzít? Že není dobré vstupovat do světa internetu rozbitou branou, kterou k vám může prolézt spousta problémů. Ať jde o Explorer nyní, nebo třeba o Safari za 10 let. A kdo chce vědět víc, zde je článek na tohle téma od šéfa bezpečnosti Microsoftu.