Vůle je jako sval: je třeba jí cvičit, lze ji vycvičit k velkým výkonům, ale její síla není neomezená.

O vůli jsem nečetla jeden jediný článek ani knížku, a nevím o ní nic než to, co jsem si sama vyzkoušela. Nejsem psycholog ani kouč ani odborník, ale jsem člověk, který vůli používá denně. Na volné noze není nikdo, kdo by vás hlídal, jediná autorita jste vy. Chce to tedy pevnou vůli vytrvale, dny, týdny, měsíce a roky, kráčet za svým cílem, aniž byste ve chvílích nepohody, nespokojenosti nebo nudy přestali fungovat. 

1. Vůle je jako sval

Začala bych změnou mindsetu. Na západě nejsme vedeni k vědomé práci s mentálními kvalitami. Často máme za to, že naše kapacity jsou nekonečné, že třeba právě vůle je neměnná statická kvalita; buď ji máme, nebo nemáme. Když si uvědomíte, že vůli je třeba cvičit, jinak zakrní, ale že ji nesmíte přemáhat nebo překračovat její limity, budete se k ní i k sobě chovat s větším respektem. Budete lépe vědět, kdy ji zapojit a na čem s ní radši šetřit.

2. Vůle versus urputnost

Pozor na tenhle rozdíl! Vůle je o tom dělat něco, i když se mi nechce, urputnost je o tom dělat něco, i když to nejde. Zatímco vůle vede vždy kupředu, urputnost s sebou často nese málo progresu, ale za to spousty potíží; třecí plochy, konflikty, únavu, frustraci, zanedbání jiných povinností. Vůle znamená otevřít po tisícáté ten samý projekt a dodělat ty nejmenší detaily, i když už o tom nechceme ani slyšet, a urputnost je se zaťatými čelistmi předělávat to, co se nám nelíbí, i když už jsme unavení a nic nevymyslíme. Vůle v sobě má pevnou, ale klidnou sílu, zatímco urputnost je vzteklá a často křečovitá.

Vůle je o tom dělat něco, i když se mi nechce, urputnost je o tom dělat něco, i když to nejde.

3. Příjemné cesty k posilování vůle

Posilovat vůli zní tak trochu na sílu a nepříjemně. Že je to samé sprchování studenou vodou po ránu a odpírání si čokolády u seriálu večer, běhání v zimě v pět ráno, a zákazy projíždění zdi na Facebooku během cesty v MHD. Nah. Komu by se to chtělo dělat takhle? Lepší je pěstovat vůli nejen skrze dřinu, ale i skrze příjemné věci. Třeba že si opravdu zajdete denně na oběd, i když byste raději dodělali ten report. Nebo že si uvaříte své oblíbené jídlo, i když jste doma sami. Nebo že se objednáte se na masáž, na kterou jste dostali poukaz loni o Vánocích. Zkrátka hledat cesty, při kterých nám použití vůle přinese příjemné pocity.

4. Meditace

Rada „meditujte“ nikdy nikoho nepotěší, protože zní tak vzdáleně a neuchopitelně; „Jak se to dělá?“ „Odkud začít?“, “Stejně mi to nejde.“ „K čemu to vlastně vůbec je?“ Její benefity jsou navíc znatelné až po delší době, takže motivace k meditaci tkví často spíš v tom, že se to doporučuje  a všichni to dělají, což je, přiznejme si, dost nanic motivace.

Přesto meditaci zmiňuji, má totiž jednu velkou výhodu: lze ji praktikovat kdykoli a kdekoliv, bez pomůcek, bez podložky, na návštěvě u rodičů, po večírku v kocovině, se zlomenou nohou, s nachlazením, i tou nejhorší náladou. Je třeba si jen sednout a na deset patnáct minut se soustředit na dech. Když vám to nejde, poohlédněte se po šikovné aplikaci. Dokázat si denně říct „Teď si jdu sednout a meditovat.“ je skvělá příležitost ke cvičení vůle.

Pozor, meditace není o tom snažit se vypnout hlavu! Meditace je o tom lokalizovat své já jinde než ve své mysli. Právě mysl je ta největší překážka při cestě k vůli. Jakmile se člověk po zhruba čtvrt roce pravidelné meditace naučí nevnímat sám sebe jako hlavu, ale jako komplex, ve kterém je on sám centrem, a koho myšlenky, pocity i fyzické vjemy jen informují, ale nemusí ho nutně ovlivňovat, to je pak teprve ta pravá svoboda a cesta nejen k silné vůli, ale k opravdové životní alchymii, která umožní vážně velké věci. A to je ta správná motivace.

5. Just do it.

Geniální claim značky Nike je jeden z nejlepších sloganů vůbec a taky naprostá pravda. Prostě to udělejte. Pokaždé, když váháte, zda si jít zaběhat a zameditovat, zda dodělat tu prezentaci, zda jít dořešit to nekonečné emailové vlákno, zda podstoupit nepříjemný telefonát na úřad, nebo zda si jít uvařit oběd, i když doma nikdo jiný není, stačí si říct: Just do it. Tečka. Nic víc vlastně není třeba.