Jednoduché shrnutí pro reálné použití – vhodné pro každého začátečníka i laika.

Tenhle článek není odborným článkem, jeho cílem není pustit se do precizního výkladu, ale vysvětlit základní principy pro začátečnické nebo laické použití. Klienti se někdy diví, když po nich chci „údaje k doméně“, nebo nechápou, že doména není totožná s webem. A začátečníci v oboru tvorby webů, nebo živnostníci, kteří si chtějí web vytvořit sami, se někdy hodiny trápí hledáním informací, jak to tedy vlastně k čertu funguje, aby to konečně mohli dodělat.

Tohle je praktické shrnutí k reálnému využití pro každého, kdo chce, aby to prostě fungovalo, a protokoly nebo sítě jsou mu už celkem jedno. Odborné detaily přenechávám článkům na ně zaměřeným (ne mým 😀 ).

1. Zákaznický účet

Doména potřebuje svůj zákaznický účet, ze kterého lze upravovat její nastavení. Účet je zřízen při první registraci, zpravidla když si jde zákazník doménu pořídit. Potřebujete k němu to, co všude – jméno a heslo. Účet má pak své rozhraní, ve kterém vidíte faktury za platby domén, možnosti úprav doménových záznamů, možnosti prodloužit nebo naopak ukončit vlastnictví domény, atd.

2. Doménové jméno

Doménové jméno je jednoznačné a jedinečné jméno přiřazené ke konkrétnímu hostingu, řečeno zjednodušeně. Hosting má svou IP adresu, a podle té doména pozná, jaký web má zobrazit a kde ho najít. Doménové jméno nahrazuje IP adresu, kterou by jinak bylo těžké si zapamatovat. Dá se představit jako jméno, pod kterým máme v telefonních kontaktech v mobilu uložené něčí číslo – také bychom si nechtěli pamatovat 30 telefonních čísel – a díky funkci jmen u kontaktů ani nemusíme. Funkce domény je stejná.

3. Struktura jména

To, co vidíte v prohlížeči, má obvykle tvar https://www.jannovak.cz

HTTP/HTTPS označuje protokol pro předávání informací. „S“ označuje zabezpečení (secure) a znamená, že tato doména používá SSL certifikát.
WWW by se dalo nazvat klíčem, který řekne prohlížeči „Hledej tuhle doménu v rámci veřejné sítě“.
JANNOVAK je doména druhého řádu.
.CZ je doména prvního (nejvyššího) řádu (v návodech ji můžete potkat pod zkratkou TLD – Top Level Domain).

Kdyby pan Novák chtěl subdoménu, na které by běžel třeba jeho blog, zatímco na doméně by měl eshop, mohl by využít třeba https://www.blog.jannovak.cz. Ono „BLOG“ by pak byla doména třetího řádu.

Proč se domény řadí do řádů? Není to pro zábavu, má to technický význam. Jednoduše ho pochopíte díky tomuhle informačnímu videu od NIC.CZ (provozovatele registru domén a zabezpečování domén nejvyšší úrovně – tedy .cz – pro Českou republiku).

4. DNS záznamy

DNS znamená Domain Name System, a DNS záznamy napovídají doméně, kde má co hledat. V praxi je to často tak, že si pořídíte doménu a k ní mailovou schránku. Později si děláte web a zjistíte, že hosting byste raději měli jinde, než máte doménu, třeba protože je lepší nebo výhodnější. Mailovou schránku ale zatím chcete nechat tam, kde je.

Od toho slouží DNS záznamy. Je jich několik druhů (A, AAAA, CNAME, MX, NS, PTR, SOA) a každý má na starosti něco jiného. Pro běžné použití stačí vědět, že do A záznamů se vepisuje IP adresa hostingu ve formátu IPV4 (starší verze, má méně číslic), do AAAA záznamů se vepisuje IPV6 (nová verze IP adres s více číslicemi, protože starý formát už je téměř obsazen), CNAME je pro aliasy a MX se týká právě emailových schránek.

Díky DNS záznamům tedy můžete doménu naučit aby našla web na jiné IP adrese, než kde je uložená pošta, i když se obojí jmenuje stejně, tedy www.jannovak.cz a info@jannovak.cz. IP adresu najdete vždy u informací ke konkrétnímu webhostingu.

5. Spojení s webem

Web je uložen na nějaké IP adrese a „jmenuje“ se podle nějaké interní adresy, napíklad http://123456.a12.hosting.cz/. Když na něj nasměrujeme doménu pomocí A nebo AAAA záznamů, sice se po jejím zadání zobrazí, ale jeho adresa v URL řádku bude stále to nepěkné http://123456.a12.hosting.cz/. Proto je třeba web zevnitř „přejmenovat“ a dát mu název shodný s názvem doménovým, například www.jannovak.cz. V tu chvíli se po zadání domény objeví patřičný web a v URL řádku bude mít to správné doménové jméno.

Naopak, když web přejmenujeme na www.jannovak.cz, ale u domény jannovak.cz neupravíme A nebo AAAA záznamy, web bude stále dohledatelný pouze pod svou interní adresou, tedy třeba pod oním http://123456.a12.hosting.cz/. Po zadání www.jannovak.cz se objeví pravděpodobně pouze oznamovací stránka registrátora, že doména je již obsazena. Bez úpravy záznamů se s ní ani na stejně pojmenovaný web nedostanete.

Tolik tedy základní informace k tomu, jak funguje doména. Jejím úkolem je říct v lidském jazyce prohlížeči v jazyce počítačovém, kde najít složku se soubory, kterou nazýváme webem, aby ji mohl zobrazit. Hlubší a detailnější znalosti už lze načerpat jinde, internet je plný dobrých odborných článků. Já sdílím to, co by mělo stačit k běžnému použití.